Inspirace Růst

„BÝT SVŮJ“

fischer-2739115_1920

Zkoušeli jste si někdy představit, jak je člověku, který prochází určitou životní situací a nechce být na ni sám? Třeba je dotyčnému smutno nebo hodně veselo a chce se o ty pocity podělit s někým, kdo je ochoten poslouchat a udělat si čas. Podělit se o vše s někým, o kom si myslí, že je mu nejbližší, zná ho a bude chápat kroky, které činí. Bude naslouchat, ne radit!

Potkávám se s mnoha lidmi a vyslechnu si hodně příběhů.  Jsou různé a jsou jich opravdu mraky. Ovšem v poslední době má většina příběhů podobnou pointu. „No a odteď budu svá/ budu svůj!“. „Haaaleluja, haaaleluja“ Paráda, bylo na čase, říkám si. Jen ze začátku jsem měla z lidí pocit, že si myslí, že když budou svoji, tak budou nijaký. A tak svůj charakter kopírují od někoho, jehož styl se jim líbí. Jenže když to nejde z nitra, tak to přece není v synergii. Je to kostrbaté a je to pouhým fejkem někoho, či něčeho. A vlastně jediné.

Dlouho mi trvalo pochopit, že by to mohl mít někdo jinak. Protože jsem součástí systému, kdy je pro mě naprosto přirozené neustále objevovat sebe samu, nalézat své schopnosti, rozvíjet je a posouvat dál. Navíc mám přirozenou schopnost sebemotivace. Takzvaný „sichr-čudlík“, který se automaticky spustí, pokud se mi cokoliv nepovede. Ale i povede. A ten „sichr-čudlík“ dá povel k poučení se ze situace, k hledání možnosti jak věci nahradit, napravit, změnit, popřípadě to skvělé předat dál. Prostě takový osobní restart. Žila jsem dlouho v domnění, že tuhle schopnost má většina lidí jako vlastní pud sebezáchovy. Proto se ptám, jak to máte vy? Zatím jsem zjistila, že opak je pravdou. Většina z nás tuhle schopnost opravdu nemá.  Každý nemá tu sílu, nebo chuť vidět věci tak, jak jsou a nazývat je pravými jmény.

„Tak tohle jsem fakt podělal“, „kde se stala chyba?“ nebo “no na zadek si z tebe nesednu“.

Každý z nás žijeme v určitém ekosystému, který má vliv chtě – nechtě na vše, co děláme, jak myslíme a žijeme. Ekosystém jsme my jako jedinec, rodina, komunita ve které se pohybujeme a aktivity, které vykonáváme. To vše se přirozeně prolíná a nás jako jedince ovlivňuje.

Představme si loď.  Pokud do ní neuděláme díru, tak se loď nepotopí. Stejně tak nás nezlomí našeptávači, když jim nedovolíme, aby z nás dělali sebe.

Být svůj je složitější než se zdá. Jsou na nás vyvíjeny tlaky aktivními našeptávači a rádoby rádci. Umět si věřit a být sám sebou je v tuto chvíli pro každého jedním z nejzákladnějších smyslů.

Najděme odvahu jít za svým vlastním životem. Zkusme se řídit vlastní intuicí i přes veškeré strachy a překážky, které máme. A nebojme se říct na plnou pusu svůj vlastní názor a ukázat tím vlastní postoj. Ale ne jako výkřik do tmy, nebo volání o pomoc, že je něco špatně. Být „opravdu“ svá/svůj i v těch složitých situacích. Jasně. Potřebuje to velkou dávku odvahy, ale je to osvobozující.

Držím nám všem palce. Dejme si dárek a „BUĎ SVŮJ/SVÁ !“

Monika Kšánová

Show Buttons
Hide Buttons

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close