Inspirace Podnikání a byznys

INFINITY – Každý máme nekonečně mnoho možností

úvodovka 1

Motivace ovlivňuje naše jednání k dosažení vytouženého cíle. Vše je možné, pokud jsme správně a dostatečně motivovaní. Je třeba si cíle vizualizovat, zapisovat, kreslit… Přesně tohle a ještě víc Vám umožní motivační diář INFINITY. Můžete si vybrat mezi dvěma verzemi. Jedna je přizpůsobena studentům (rozvrh hodin, plánovač úkolů, projektů, přednášek i zkoušek). Druhá obsahuje deník vděčnosti, kam si můžete pravidelně zapisovat zářivé chvíle Vašeho dne.

Svět se začal přímo přeplňovat všemi diáři, deníčky a zápisníky. Promyšlenost, která Vám opravdu pomůže utřídit myšlenky, popustí uzdu fantazie, listy vyráběné z recyklovaného papíru a ještě tím pomůžete lidem, kteří neměli tolik štěstí jako Vy? To už je něco speciálního! Sami zakladatelé diáře INFINITY, Honza a Filip, jsou muži činu. Nechte se inspirovat jejich příběhem.

11

Začněme od začátku. Co bylo vaše vysněné povolání, když jste byli malí?

Filip: Já jsem hrozně přebíhal. Nikdy jsem u ničeho nevydržel dlouho. Neměl jsem nijaké velké cíle, jednoduše jsem se nechal vést životem. Dlouho mi vydržel sen být architektem. Dnes to není o pojmenování profese, ale o druhu činnosti, která nás baví. Nehnat se po tom, abyste měli na vizitce pozici manažera, ale opravdu najít to, co vás naplňuje. U mě je to třeba tvoření.

Honza: Od malička mě bavily umělecké obory, hlavně zpěv. Po základní škole jsem chtěl jít na konzervatoř a začít se zpěvu věnovat profesionálně. Bohužel mě od toho odradilo moje okolí z důvodu nedostatku perspektivy. Musel jsem si tedy vybrat něco, co bude lepší do života, a začal jsem se od zpívání vzdalovat. Přišel jsem na to, že naše dětské sny o nás hodně vypovídají. Pro tento rok je můj cíl se ke zpěvu zase aktivně vrátit. Věřím, že když se vrátíme ke svým dětským snům, může nám to ukázat tu správnou cestu.

Jak vnikl nápad s motivačními diáři INFINITY?

Filip: Bylo to velice spontánní. Vždy jsme chtěli vytvořit něco svého. Nikdy jsme se neviděli jako řadoví zaměstnanci v korporátu. Máme sešit, kam si zapisujeme všechny naše nápady. Jedny z našich nápadů byly kavárna, mystery shopping pro restaurace, prodej kožených peněženek, je to různorodé. Takže to byl celkem kontinuální proces. Hledali jsme jednoduše něco, co nás bude naplňovat a zároveň to budeme schopni zafinancovat. Jednoho dne jsme byli doma, já seděl u počítače, jen tak jsem si procházet internet a najednou mě napadlo: „Co kdybychom začali dělat motivační diáře?“. Zrovna jsme dokončili bakaláře, Honza měl dokončený koučovací výcvik a zajímal se o seberozvoj. Bavilo by nás to a je v tom přidaná hodnota. Mluvili jsme o tom čím dál víc, až začalo mít vše reálné obrysy.

Honza: Prostě jsme chtěli dělat něco, co má smysl. Nikde jsme neviděli diář pro studenty, a tak jsme ze začátku zacílili pouze na ně. Jelikož tenhle nápad přišel v říjnu, moc jsme nad tím nepřemýšleli a vrhli se do toho po hlavě. A to bylo dobře, protože rádi věci odkládáme a necháváme si je víc rozležet v hlavě. Máme trochu problém s určováním priorit. Tady ale nebyl čas přemýšlet nad zbytečnostmi a rychle jsme dělali přesně to, co bylo v tu chvíli potřeba. Sezona pro diáře už začala a my stále dolaďovali poslední detaily. Nakonec jsme začali prodávat až na přelomu listopadu a prosince. Ale jsme za to rádi, protože bez toho bychom nebyli tam, kde jsme teď.

22

Jak jste vybírali lidi, se kterými spolupracujete?

Filip: Když jsme tento projekt začínali, rádi jsme sledovali koučku a lektorku Janku Chudlíkovou. A tak jsme se jí rozhodli kontaktovat. Chtěli jsme totiž dodat našemu diáři něco navíc. Aby ho vlastník otevřel a něco se dozvěděl, k něčemu ho to namotivovalo. Chtělo to kvalitní know-how. Druhý rok jsme začali hledat marketéra. To se ukázalo jako veliký problém, jelikož jsme vše zase dělali na poslední chvíli a neměli jsme moc času na ověření referencí. To samé se týkalo ilustrátorů. Nakonec si marketing děláme sami a na ilustrace máme dvě slečny. Plus nám kamarádka pomáhá diáře balit a odesílat budoucím majitelům.

Honza: Samozřejmě jsme potřebovali diáře někde vytisknout. Kontaktovali jsme opravdu hodně tiskáren, ale s ohledem na to, že byl konec listopadu, jsme měli celkem smůlu. Pro větší tiskárny nebyla naše zakázka zajímavá a v těch menších byly náklady na tisk větší, než jsme si mohli dovolit. Až jsme narazili na PowerPrint. Dále jsme dělali průzkum mezi kamarády studenty, jaký diář jim vyhovuje. Díky tomu jsme přišli na látkové obaly. Prostřednictvím toho jsme chtěli i nějak podpořit dobrou věc, proto jsme oslovili chráněnou dílnu Káča. My vše nakoupíme a dovezeme, a oni obaly ušijí přesně podle našich představ. Dále jsme potřebovali copywritera, aby nám pomohl s texty a poskytl nám pohled z jiného úhlu.  

Jaký vidíte ve Vašem projektu potenciál?

Honza:  V krátkosti můžu říct, že potenciál v tom vidím veliký, jinak bychom se tomu ani nevěnovali. Bohužel se značka buduje dost těžko a určitě to bude běh na dlouhou trať. 

Filip: Přesně tak, málokterý projekt se zrodí přes noc. Často se jeho úspěšnost projeví až po 5 letech. Je tu obrovská konkurence. Mám z toho ale velice dobrý pocit. Ovlivňuje to i naše soukromé životy. Vše nám dává smysl a baví nás to, co děláme. Makáme na 100 %. Určitě nechceme dělat pouze diáře, protože to je pouze sezonní projekt. Rádi bychom svoje poznatky posílali dál i pomocí různých přednášek. 

33

Co byste poradili našim čtenářům, pokud se také snaží rozjet něco svého?

Filip: Je důležité začít. Pokud máte nějakou ideu a chcete něco dokázat, nesmíte moc přemýšlet nad tím, kolik to bude práce, kde na to vezmete peníze, kdo bude co dělat. Každý máte k dispozici stejné množství času. Třetinu této doby pracujete, další spíte, ale stále tam máte 8 hodin k tomu, abyste se mohli věnovat svému snu. Pokud tomu budete věnovat alespoň hodinu denně, ve finále to máte 365 hodin ročně, z čehož už prostě musí něco vzniknout. Člověk nemusí mít miliony, stačí pouze chtíč a vůle začít. Je to o výstupu z komfortní zóny. Překonat strach z neznáma. Neutápět se v tom. Určit si priority.

Honza: Já to můžu podepsat. Je to hodně o nastavení člověka. Taky jsem dřív patřil mezi ty, kteří se ze začátku hodně bojí. Začněte a potom vydržte, protože to trvá. Věci se časem stanou lehčí. Vždy se člověk musí něčeho vzdát, když chce vytvořit něco nového.

Kateřina Vrzalíková

Show Buttons
Hide Buttons

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close