Psychické nastavení každého z nás je buďto introvertní, anebo extrovertní. Jedná se především o principy v chování osob, které determinují naše vědomé chování a jednání.

Ač se celosvětově uvádí, že je 20 % populace introvertů, řekla bych, že tohle číslo je ve skutečnosti ještě vyšší. Mnozí z těch navenek extrovertů jsou totiž skrytými introverty, to znamená, že si někteří mohou dovolit být introvertem jen za zavřenými dveřmi vlastního domu.

K občasné či dočasné extroverzi jsme nuceni okolnostmi, ale i učeni od mala. Už na základní škole jsme byli vyzýváni, abychom mluvili před třídou, dělali projekty ve skupinkách a zapojovali se do hovoru, i když jsme sami nechtěli.

Chovat se jako extrovert – být slyšet je prostě upřednostňováno. Jen málokomu z nás je dopřán ten luxus býti introvertem. Vidíme to i v pracovním prostředí, kde musíme každé pondělí na meetingy, mnohdy schůzujeme nesmyslně na cizích odděleních jen proto, abychom si vyslechli kolegy, většinou úplně zbytečně. Co je ještě horší, na těchto pozicích jsou osoby, které mluvení milují – typický extrovert, který hodinu mele nesmysly, je u toho rádoby vtipný, zatímco analytický introvert chce zařvat, ať už mlčí, a přeje si rychlý konec.

Lidi vnímají introverty jako lidi s handicapem.

Ale když se zamyslíme, všichni velcí lidé, kteří posunovali svět o něco více kupředu, byli introverti. Z historie například Albert Einstein (technika) nebo Leonardo da Vinci (umění), v současnosti třeba Steve Wozniak – mimochodem těžký introvert, který nesnášel schůzování, a nebo autorka Harryho Pottera J.K. Rowlingová. Vědci, umělci, spisovatelé, IT – ti všichni milují, když mají na svou práci klid a vlastní prostor bez zbytečných stimulů, které je odvádějí od jejich tvorby.

Ale pojďme do běžného světa, za lidmi, co potkáváme na ulici.

Jak to mají introvertní muži s ženami?

Introverti jsou velmi specifičtí lidé a jako k takovým se k nim musí umět přistupovat. Bohužel, introvertních žen je v populaci o několik procent méně. To zhoršuje podmínky ne pro diskuzi, to introverti umí (nemají problém komunikovat, jen chtějí, aby komunikace měla hodnotu). Problém nastává, když by introvert se ženou rád navázal hlubší vztah. A co je ještě mnohem náročnější, koexistovat s extrovertní partnerkou.

Přitom jsou extrovertními ženami přitahováni! Je to počátečním okouzlením – jak se skvěle doplňují, jeden má sklon hovořit, druhý naslouchat. Jeden vydělává na živobytí, druhý s nadšením organizuje společný volný čas.

Kde a kdy se tedy stane chyba, která vyvolává konflikty?

Je zapotřebí uvědomit si, že škatulkování lidí je hloupost! Introverti také mají rádi společnost, stejně tak jako extroverti chvilku klidu. Jde o to, že tyto soby jsou odlišné jako společníci. Psychologové tuto odlišnost označují jako úroveň potřeby “osobního soukromí”.

Introverti touží po klidu a porozumění od svých partnerů, extroverti pak po interakci a rozčiluje je, že to lepší “Já” jejich partnera mají druzí.

Extrovert dokáže pochopit, že partner si po těžkém a náročném dni potřebuje odpočinout, ale fakt, že nadměrná sociální interakce je pro ně stejně vyčerpávající, zůstává nepochopen.

Tak jak rozdílně řeší konflikty muži oproti ženám, totéž platí pro introverty a extroverty.

Ze studií plyne, že zatímco introverti mají sklon vyhýbat se konfliktům, extroverti jsou “rutinéři konfrontace” a snadno se vypořádávají s otevřeným, dokonce i svárlivým stylem nesouhlasu. Jedná se o diametrálně odlišné přístupy, takže zákonitě musejí vzniknout třecí plochy.

Jaké je tedy východisko pro tyto páry?

Pokud extroverti cítí, že přichází rozčilení, je dobré dát si 10 minut pauzu, poté popřemýšlet a zeptat se sám sebe, zdali to, co ho rozčiluje, může nechat plavat. Pokud ne, měl by formulovat své potřeby, nikoliv ve formě osobních útoků, ale jako neutrální diskuzní téma. Místo výčitek typu “Jsi tak nespolehlivý, pořád dokola!” tak může říct “Co vymyslet nějaký způsob, jak zorganizovat středeční večery tak, aby to vyhovovalo nám oběma?”

Introverti by zase měli čas od času nechat průchod emocím a ukázat tím, že jsou určité věci pro ně opravdu důležité. Stačí jednou za čas vyjít ze své komfortní zóny a zúčastnit se společenských akcí, po kterých partner touží.

Pro introvertní muže je tohle složité, ale statistika je neúprosná, je jen velmi malá pravděpodobnost, že se seznámíte s introvertní ženou. Proto je vhodné naučit se s partnerem spolupracovat.

Nejvíce ženy u těchto mužů tíží, že za dveřmi jejich bytu jsou společenští, komunikativní a považováni za skvělé společníky. Avšak pro muže je to přitom velmi vnitřně náročné, aby se navenek tvářil a jednal extrovertně, a těší se domů, kde se mohou zavřít jen s knihou či nad úpravou fotografií. Žena to má o to těžší, že od okolí slyší, jak má skvělého a společenského partnera, přitom ona má doma jen osobu, u které se pozornosti musí dožadovat.

Je snadné ohánět se slovy “muži jsou z Marsu, ženy z Venuše”. Nastavení máme každý jiné, proto je vhodné na sobě pracovat. Oblast lidské psychiky je odborné téma, takže pokud si něčím nejsi jistý, je vhodné to konzultovat s odborníky. Stejně tak jako si necháváme poradit na dentální hygieně – jde o naprosto rutinní věc, správné čištění zubů, ale přesto rádi využijeme odbornou péči. Proto než se v něčem hodiny, dny a měsíce babrat, svěřte se raději do rukou odborníků. Nevyplácí se hazardovat s vlastní psychikou, ani psychikou jiného člověka.

Zuzana Filipová

banner_web_popup

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close